Arabské parfumérské značky jsou už léta označovány jediným slovem — dupe. Zkratka, která se snadno používá, ale málokdy odpovídá pravdě. Je načase to vysvětlit.
Dědictví ukryté ve vůni
Značky jako Lattafa, Armaf, Afnan nebo Ajmal nejsou žádní nováčci, kteří kopírují trendy. Lattafa vznikla už na počátku 80. let — to znamená více než čtyřicet let vývoje, inspirace a proměn. Když se v devadesátých letech otevřela světu, přinesla s sebou něco, co evropská parfumerie do té doby neznala: propojení arabské parfumérské tradice s moderní přístupností.
Originální DNA vs. parfémové „twisty“
Ano, některé jejich vůně mohou připomínat západní kompozice. Ale totéž se dá říct o každém parfumérském domě na světě. Vůně je jazyk — a stejně jako hudebníci přebírají motivy, i parfuméři staví na známých akordech, aby vytvořili něco nového.
Vezměme si například Yara od Lattafy — vůni, která se stala ikonou ne proto, že by něco napodobovala, ale proto, že nevoní jako nic jiného. To je to, čemu říkáme vlastní DNA – kompozice, která vznikla z instinktu, kultury a odvahy tvořit.
Jak vznikl mýtus o „dupe housech“
Nástup influencerů a krátkých videí přinesl do světa vůní zjednodušený slovník.
„Tohle voní jako tohle.“
Je to snadné, srozumitelné, ale i nebezpečné.
Redukuje komplexní umění parfumerie na hru, ve které musí každý flakon „vypadat jako“ nebo „vonět jako“.
A právě tam se ztratil význam slova dupe.
Rodinné a řemeslné značky, které po generace tvoří originální vůně, byly najednou házeny do jednoho pytle s továrnami na kopie.
Kdo jsou skutečné „dupe houses“
Pokud mluvíme o značkách, které svůj model staví otevřeně na klonování, pak jde o domy jako Dossier, Oakcha, Perla Parfums nebo webové projekty typu KrasneVune, které své vůně přímo označují jako alternativy k luxusním parfémům. Tyto značky často používají fráze jako “inspired by” nebo “our version of” — a nabízejí zákazníkům cenově dostupné napodobeniny známých vůní.
Je fér říct, že i tyto značky mají své publikum a plní roli v demokratizaci vůní — ale není fér zaměňovat je s domy, které mají vlastní vývoj, laboratoře, skladby ingrediencí a autorské otisky.
Arabské značky nejsou „dupe houses“
Domy jako Lattafa, Afnan, Ajmal, Khadlaj, Swiss Arabian, Al Haramain, Rasasi nebo French Avenue jsou tvůrci, ne napodobitelé. Jsou to mosty mezi Východem a Západem — propojují tradiční ingredience, jako je oud, ambra či růže, s moderními akordy a současnou estetikou.
To, že se inspirují západními kompozičními principy, není kopírování, ale umělecký dialog. Perfumér pracuje s akordy stejně jako hudebník s tóny — vychází z existujícího motivu, ale vytváří nový příběh, nový pocit, nový twist. Do každé vůně vkládá svou interpretaci, rukopis i hodnotu.
A právě v tom spočívá skutečné umění parfumerie.
Kdybychom stejnou optikou posuzovali i západní parfumérské domy, objevili bychom množství společných DNA i tam. Například Francis Kurkdjian, dnes autor exkluzivní vůně z řady Dior Privé, vytvořil vůni na olfaktorickém základu, který je velmi blízko kompozicím z kolekce Maison Margiela Replica, která vznikla daleko dříve. To ale není kopírování — je to přirozený důsledek autorského stylu a inspirace.
V parfumerii, stejně jako v hudbě, neexistuje absolutní originalita. Existuje jen nová interpretace téhož jazyka — jiný rytmus, jiný kontext, jiný příběh. A právě v tom spočívá kouzlo tohoto umění: z jedné kompozice může vyrůst tisíc dalších, aniž by některá ztratila hodnotu.
Mistry vůní nelze zaměnit s napodobiteli
Příběh Olivier Crespa je jen jedním z mnoha důkazů, že za arabskými vůněmi často stojí skuteční parfumérští vizionáři. Cresp, autor legendárního Angel od Thierry Mugler, vytvořil i vůni Armaf Maleka – a přestože ji někteří povrchně označují za dupe, ve skutečnosti jde o kompozici s vlastním rukopisem, která je postavena na kontrastu liči, orrisu a ambroxanu – jemné, pudrově květinové kompozici s teplým dřevitým základem. Opravdu si někdo myslí, že Master Perfumer s oceněním za celoživotní přínos parfumerii by kopíroval bez umělecké invence?
Arabské domy jsou součástí tohoto vývoje. Ne kopírují, ale rozvíjejí jazyk vůní, dodávají mu nové rytmy, vrstvy a emoce. Tvoří umění, ne napodobeniny.
Parfuméři, kteří tvoří duši značek
Za značkami jako French Avenue, Ajmal, Armaf či Lattafa nestojí anonymní továrny, ale parfuméři s vlastním stylem a vizí. Například French Avenue spolupracovala s respektovanými jmény jako Jean-Louis Sieuzac, Carole Calmettes, Dominique Ropion či Miroslav Petkov – tvůrci, kteří mají za sebou desítky vůní pro světové domy. Tito „nosové“ přinášejí do arabských kolekcí evropskou preciznost a smysl pro vyváženost, zatímco samotné značky vnášejí hloubku a intenzitu Východu.
U Lattafa Perfumes, která vznikla už v roce 1980, jde o čtyři desetiletí řemesla a instinktu – nikoli o rychlou inspiraci. Značka dlouhodobě spolupracuje s nezávislými parfuméry z Francie a Indie a vytváří originální vůně jako Yara, Khamrah nebo Raghba Wood Intense, které definují moderní arabskou identitu.
Tvůrčí dialog místo kopírování
Ano, některé vůně Armaf či Afnan mohou připomínat západní bestsellery – ale stejně tak mnohé evropské značky reinterpretují klasiky minulého století. To není klonování, to je dialog. Parfumér pracuje s akordy stejně jako skladatel s tóny – čerpá z existující melodie, ale skládá novou píseň. Stejně tak arabské domy přinášejí do parfumerie nové vrstvy, rytmy a emoce – a rozvíjejí jazyk vůní způsobem, který je dnes víc než kdy dřív globální.
Budoucnost voní porozuměním
Možná nastal čas přestat používat slovo dupe jako univerzální nálepku. Arabská parfumerie si zaslouží být vnímána tak, jaká skutečně je: jako globální hnutí, které přetváří pojetí luxusu, identity i odvahy tvořit jinak.
DNA je skutečné — a stále se vyvíjí.
